O čmelácích

Stejně jako jejich příbuzní, včely, se čmeláci živí nektarem a pylem, shromažďují jej jako potravu pro své larvy. Samička čmeláka na jaře, po zimním spánku, opouští skrýš. Sbíráním nektaru doplňuje energetické zásoby v těle a po několika dnech začne konzumovat také pyl potřebný pro rozvoj vaječníků. Začíná vytvářet kolonii. Nejprve samičky – dělnice, později samečky – trubce.

Výhody čmeláků

Čmeláci jsou skvělými opylovači.  Dokáží opylovat i rostliny s dlouhými úzkými kalichy, do kterých včely nedosáhnou.  Opylují ovocné stromy, rybízy, jahody, papriky, rajčata a také různé kvetoucí okrasné květiny. Na rozdíl od včel létají i za chladného počasí a za deště, takže třeba v  chladných jarních dnech účinně opylují mnohé květy v době, kdy včely zůstávají ukryty v úlech. Čmeláci jsou také mnohem méně agresivní než včely. Na rozdíl od včel, vos a sršní čmeláci používají žihadlo jen velmi zřídka.

Vlastností čmeláků je také to, že v průběhu roku vychovají desítky mladých královen, které následující rok mohou založit další hnízda v okolí.

Chov čmeláka

Jak začít

               K tomu jak začít máte dvě možnosti. Buď si ve volné přírodě můžete odchytnout vlastní královnu a pokusíte se jí umístit do vlastního úlu. Jakým způsobem královnu odchytit a začít chovat se dočtete v mnoha diskuzích.

               Jednodušším způsobem, jak začít s chovem čmeláků, je koupit si u nás hnízdo s matkou a dělnicemi. V tomto počátečním stádiu hnízda se matka věnuje pouze péči o plod a kladení dalších vajíček, takže hnízdo neopouští a z úlku neuteče. Úl opouští pouze dělnice, které sbírají venku potravu.

Umístění na zahradu

               Po umístění na zahradu již není třeba o čmeláky příliš pečovat. Důležité je ale umístit úl pro čmeláky na vhodné místo, někam do stínu. Čmeláci zvládají chlad lépe než přílišné horko. Je potřeba, aby teplota v úlu nepřesáhla 35°C. Úl je nutné nejprve vyplnit do ¾ prostoru teplodržným materiálem – výstelkou z krejčovské vaty, hoblinami, nastříhanými hadrovými cucky se suchým mechem a trochou suchého listí nebo sena, myším hnízdem nebo ideálně bavlnou. Nutné dát pozor, abyste výstelkou neucpali vchod.

               Úl je vhodné umístit na vyvýšené místo (kůl, podstavec nebo dřevěný špalek). Podstavec je vhodné natřít repelentem proti mravencům. Pokud má váš úl nožky, je možné ochránit jej před mravenci, umístěním nožek do misek s olejem.

Konec sezony a příprava na novou

              Hnízdo na vrcholu svého rozvoje obsahuje několik desítek až dvě stovky jedinců. Stará matka koncem léta hyne. Dělnice jsou schopné ještě nějakou dobu klást neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou samečkové. Hnízdo však záhy vymírá. Mladé čmeláčí matky jsou před tím trubci oplozeny a před příchodem zimy se zavrtají do země.  Zahrabané v zemi nebo v hromadě listí přečkají zimu. Na jaře mladé královny vylézají ze země (březen – květen) a hledají útulek pro založení rodu. V tomto období je největší šance k odchytu (viz Jak začít).

              Celý obsah úlu na čmeláky se doporučuje spálit, čmelín dobře vykartáčovat a vymýt a přes zimu jej dát vymrznout a vyvětrat. Na jaře lze použít opět pro nový chov.

Čmelák zemní (l. Bombus terrestris)

Čmelák zemní je nejznámějším druhem našich čmeláků. V České republice patří mezi chráněné druhy. Jeho typickým znakem je bílé zakončení zadečku. Patří mezi první jarní opylovače. Hnízdí v početných rodinách běžně o sto i více jedincích.

Zajímavosti

  • čmeláci jsou schopni na svých nohách za letu unést až polovinu své váhy nektaru

  • zatímco samička může být až 26 mm dlouhá, sameček jen 16 mm

  • velkou zajímavostí je, že čerstvě vylíhlé mladušky včely medonosné dokáží přijmout čmeláčí královnu jako svou matku a na počátku vývoje čmelího hnízda dokáží včelí dělnice pracovat v jejich prospěch

  • čmelák někdy v květech nedosáhne sosákem až ke sladkému nektaru a tak nakusuje květy z boku, aby se k nektaru dostal. Vykousané otvory následně často využívají i včely medonosné